Ing. Miloslav Huspeka

           Možná se budete divit, jak se mezi lidmi, na které nemohu zapomenout, objevil Ing. Miloslav (Milan) Huspeka, rodák z Klatov. Můj parťák z galvanovny v holešovickém provozu ČKD Trakce, jehož zásluhou jsem mohl ještě v rámci praxe na gymnáziu a potom naplno v prvním ročníku VŠE užitečně pracovat. Docela rád a s chutí mezi obyčejnými lidi, kteří mne brali jako svého. Dnes se k tomu vracím jako k cenné životní zkušenosti, která mi dala víc, než kdysi vyučované klasické gymnaziální předměty.  Konečně jsem získal reálný pohled na život, pocit  každodenní užitečnosti své existence, vědomí lidské sounáležitosti třeba ve chvílích, kdy jsme v obou partách v nevyhovujících prostorách prastaré dílny společně opalovali kolejové brzdy. V galvanice se neintrikovalo, legrácky zajišťovala paní Švábová a občas i Milan, mistr Kaucký byl na svém místě i dobrým člověkem současně. Výdělek se docela hodil. Ještě v rámci gymplu jsem si udělal tovaryšské zkoušky a místo školou organizované, spíše simulované a nádenické práce v Záluží u Mostu, jsem ve sklepě holešovické budovy pracoval jako řádný dělník. Škola nakonec couvla jasně formulovanému požadavku na zajištění výrobních úkolů ČKD. V žádném dalším zaměstnání jsem nedostal tak lidsky potěšující hodnocení, kterého si i dnes mohu vážit. Při pozdějším pronásledování v pražském školství jsem mohl jen litovat, že už galvanika v Holešovicích nebyla a já se nemohl vrátit tam, kde by bylo vše jinak. A nakonec si musím připomenout to nejdůležitější. Když jsem si chtěl za své koupit svazácký zájezd do Moskvy, tak mi předseda organizace odmítl přihlášku podepsat z důvodu nezapojení se do svazácké práce v závodě, i když na škole jsme se zapojit museli. Milan mu přímo a neohroženě řekl, že v tom  případě mu prostě rozbije hubu. Na tomto zájezdu jsem poznal svoji budoucí manželku. Vlastně mi tak Milan ovlivnil celý život.

               Milan prošel kriminálem po roce 1948 za účast v akci vysokoškoláků na podporu prezidenta Beneše, která byla rozehnána Lidovými milicemi. Školu nesměl dokončit a po propuštění z vazby musel pracovat jako dělník. Svou práci zvládal mistrovsky, zodpovědně, nejenom lidé v dílně ho měli rádi. Velmi dobře si také rozuměl s naším doprovázejícím třídním Jiřím Tužilem, viditelně nejen proto, že byli oba chemici.

            Je zvláštní, že si své vzdělání mohl doplnit až v období normalizace, kdy bylo zapotřebí každé ruky a hlavy, která se prvotně nerozptylovala politikou. Stal se vedoucím moderní galvanovny v základním závodě Trakcí ve Vysočanech, kde také bydlel.

             Je to  dávno. V přepážce na hlavní poště byla paní s jmenovkou Huspeková. Dovolil jsem se jí zeptat, zda to má nějakou souvislost s Milanem. Mělo. Doslova mi rozechvěným hlasem řekla, že to byl nejlepší člověk na světě, kterého poznala a který byl jejím tchánem. Bohužel, už nežil. Nepamatuji si, že bych v životě slyšel větší lidské uznání.

              Děkuji Ti, Milane, za přípravu do života a ač nevyslovené, tak reálné přátelství